Ájurvéda

Slovo ájurvéda pochází ze sanskrtu a v překladu znamená "vědění o životě". Jedná se o vůbec nejstarší celostní lékařský systém, jehož počátky jsou datované kolem 3000 let před Kristem. Nejprve byla ájurvéda přenášena výhradně z učitele na žáka, posléze dochází k jejímu písemnému záznamu. Prvním spisem o ájurvédském lékařství je Čaraka samhíta, následuje spis o ájurvédské chirurgii (Sušruta samhíta) a Aštanga hrdaja, která je kompilací předchozích 2 děl. Z původního Pakistánu a následně oblasti kolem řeky Gangy se postupně védská moudrost šíří do Starověkého Řecka, na Střední východ, Číny a Egypta, kde se mísí s místními tradicemi.

V roce 1978 uznává Světová zdravotnická organizace (WHO) ájurvédu za holistickou lékařskou vědu, která je praktikována a používána po staletí v Indii a v posledních desetiletích se stává globální díky její kvalitativní síle, zásadním elementům zdraví a důležitým přístupům pro stálé fungování v životě. Je fascinující, že tento systém stále stojí na stejných základech, které se s časem nemění a jsou poplatné každé době, což ukazuje na robustnost a univerzálnost tohoto systému.​

Zdraví není v ájurvédě definováno jako pouhá absence nemoci, ale jako dokonalá rovnováha těla a mysli, kdy je duše naplněna klidem a láskou. Dále zdůrazňuje individualitu každého jedince na základě převládajících elementů (země, vody, ohně, vzduchu a éteru) v těle a mysli. Odchýlení od této rovnováhy se děje ze tří příčin a důsledkem je nemoc. První příčinou je chybné používání smyslů např. jejich nadměrnou stimulací sdělovacími prostředky. Druhou příčinou narušení elementů je nesprávné používání těla, mysli a řeči, sem patří přejídání se, špatné stravovací návyky vzhledem k přirozenosti jedince a další. Třetí příčinou je opotřebení časem.

Léčba v ájurvédě nespočívá v ničem jiném, než v opětovném vyrovnání nerovnovážných elementů (dóš) za pomoci úpravy stravy (áhára), životního stylu (vihára) a případném odstranění nečistot (ámy) z těla. Mnohdy však nemoc může vyjádřením i nehmotných pocitů, myšlenek a tužeb, což je při terapii taktéž zohledněno.​

Závěrem je třeba zdůraznit, že ájurvéda je především systém preventivní, neb "moudrý jest ten, který nemocem předchází". Ájurvéda se liší od klasické medicíny zejména tím, že neléčí nemoc, ale člověka, který nemoc má (tudíž různí lidé se stejnou nemocí mohou mít odlišnou léčbu), vždy se snaží odstranit příčinu a vyžaduje aktivní spoluúčast pacienta. Samotné nemoci jsou v ájurvédě klasifikovány podle závažnosti do čtyřech kategorií, přičemž některé jsou označovány jako neléčitelné, neb jak říká moudrý doktor Lad "ani Bůh nemůže porušovat fyzikální zákony", pokud je však v člověku vůle a chuť žít ájurvéda vždy léčí.